JEHO PLÁNY, MOJE PLÁNY: Monča V.

Tento rozhovor vznikl v rámci série „Jeho plány, moje plány“. Skrze rozhovory s inspirativními ženami se chceme vzájemně povzbuzovat.

Tento rozhovor je bonusovým pokračováním původního rozhovoru, který přišel uživatelkám diáře 2020 do jejich emailových schránek 🙂

• 

Na začátek se Tě chci zeptat na pár „BIO informací“. Jaké jsou Tvé největší milníky, kudy Tě Bůh v životě vedl?

Jmenuji se Monika Vejmělková, je mi 23, jsem manželka, (skoro) maminka, neorganizovaný kreativec milující přírodu a hlavně Boží dcera. Pocházím z krásného města Brna, kde jsem strávila i většinu svého života, jak na škole, tak v církvi.

Ráda bych si s Tebou sedla na kafe a poslechla si Tvůj celý příběh a vyprávěla Ti ten svůj. A asi bychom tam seděly pěkně dlouho, protože miluji lidi a miluji jim naslouchat i sdílet se o svých zážitcích (nejen) s Bohem. Ale protože zatím taková příležitost není (a upřímně doufám, že minimálně v nebi bude), tak zmíním alespoň pár milníků svého života.

Jsem nedokonalý člověk a můj život je taková jedna velká jízda plná učení se o Bohu, o ostatních i sobě. Rozhodně nevím vše a nikdy vědět nebudu, ale vím, že mohu růst a posouvat se. A v tomto růstu mi hodně pomohla má církev, do které jsme začali s rodiči chodit, když mi byly asi čtyři. Tam jsem také potkala svého manžela (i když jsme se jako malé děti nesnášeli :)), tam jsme též spolu založili naši mládež WAVE (kterou vedeme) a tam mám úžasné a podporující přátele.

Mimo to jsem hodně studovala (můj manžel mi říkával “biblická šprtka” v době, kdy mě ještě “neměl rád” :)), mám vystudované všeobecné gymnázium a Anglický jazyk na vysoké škole (podle toho též vypadá můj češtin).

Již během studií jsem začala pracovat na sebe jako svatební floristka a fotografka a po prvním roce na výšce jsem se stala i manželkou mého milého. Nyní čekáme v dubnu 2020 maličkou, už teď milovanou, dcerku. Když to tak sepisuji, přijde mi, že se každý rok stalo něco, o čem bych mohla dlouho povídat a že život opravdu běží strašně rychle. Kéž bychom si víc vážili každého dne, i těch nejvíc obyčejných.

---

Podnikala jsi jako floristka, fotíš svatby a rodinky – jak vypadá Tvůj běžný pracovní den? Jaké přináší výzvy a jaké radosti?

Miluji všechno, kde mohu být kreativní a proto jsem si nikdy nedokázala představit pracovat v práci, ve které bych měla rutinu (na takové práci není nic špatného – naopak bych si někdy víc rutiny přála…).

Všechno to začalo naší svatbou. Už od té doby, co svět znal Pinterest jsem měla nástěnku “My future wedding” a tam jsem připínala vše, co chci jednou na naší svatbě mít. Rok před svatbou jsem začala vše vyrábět a i kvůli finanční stránce jsem se naučila z YouTube vázat květiny. Dala jsem pak fotky z našeho dne na fb a jak to tak bývá, kamarádky se začaly ozývat a pak už to nebyly jen kamarádky a já najednou byla zahlcena každý pátek kyblíky s vodou a eucalyptem – jak já miluju vůni květin v obýváku!

Jenže v té době jsem už hodně fotila (od malička miluji fotit, je TAK nádherné ukazovat lidem, jak je každý krásný a jedinečný) a nějak se stalo, že jsem se ocitala v momentech, kdy jsem od pondělí do čtvrtka studovala, pak jela pro kytky, vázala do pátku do večera, šla na mládež, úplně mrtvá pak spala pár hodin a jela na čtrnáctihonovku na svatbu, spala dalších pár hodin a šla v neděli do církve, udělala úkoly a v pondělí na novo (a upravovala jsem fotky po nocích).

Musím říct, že to byl čas, kdy jsem byla hodně vyčerpaná, nic jsem nedělala naplno a i když jsem to vše milovala, tak jsem tím vždy jen proplula. V tom všem jsem neměla čas na svou hlavní službu a to být manželkou. Domácnost stála na mém milém, náš vztah moc nemohl růst a vlastně i přátelé šli mírně stranou.

Pamatuji si jeden večer chval, kdy jsem se rozplakala a Bohu řekla, že Mu chci dát své “OkaMžiky” (název mého foto businessu) a “TenDen” (TenDen Kvítka – název mého kvítkového podnikání) a že si přeji, ať mi je vezme, pokud bude chtít.

Po vyslovení této věty mi to došlo – potřebuji znovu dát Bohu každý den i každý okamžik svého života, aby si Ho použil, jak On chce, protože každá minuta nám byla propůjčena do “opatrovnictví” a patří Jemu. Poté jsem se rozhodla opustit květiny a “jen” fotit, ale věřím, že i kdyby to bylo naopak, tak by to nevadilo, nejdůležitější by bylo, že jsem s Ním ve všem, co dělám. Dělám si na Něj čas a skládám si priority podle toho, jak On chce a tudíž, jak je to pro mě nejlepší. A tak se teď snažím v mých dnech mít čas na Boha, na mého manžela i domácnost, pracovat jen omezený čas (ne více, než osm devět hodin – upravování fotek, kontaktu se zákazníky, propagace atp.) a mít alespoň jeden den v týdnu, kdy odpočívám (protože ano, i odpočinek je naše povolání – je to přece jen jedno z přikázání a přijde mi, že mnohdy to nejporušovanější).

Uff, to jsem se rozepsala. Asi nejvíc bych Vás tímto vyprávěním chtěla povzbudit do dvou věcí, že žádná práce není natolik důležitá, aby zastínila vztahy, které máme – vztah s Bohem, s lidmi kolem nás i sami se sebou. Práce jednou skončí, ale vztahy jsou napořád. A ta druhá věc – odevzdejme každičký okamžik, každičký den Bohu a modlete se, aby vše, co děláme (ať už si čistíme zuby, pracujeme, učíme se či sloužíme v církvi), bylo ne k naší slávě, ale k Jeho.

---

S Kubou oslavíte společné 4 roky jako manželé. Jak prožíváte víru ve vztahu?

Kuba je mi velkou inspirací a oporou ve víře. V jeho očích často vidím, jak moc mě Bůh miluje. Jsem neskutečně vděčná, že se snaží mít Boha na prvním místě a mě až na druhém (a já se snažím o totéž), protože pak můžeme dostávat vše, co potřebujeme od našeho nebeského Tatínka a sobě navzájem si pak Jeho lásku dávat.

Kuba není “zachráncem” mého života a já nejsem “zachráncem” toho jeho. Tento postoj nás učí tomu, aby naše radost a spokojenost nebyla závislá jeden na druhém (protože přiznejme si, nejsme dokonalí a často se navzájem zraňujeme), ale na Bohu. Musím říct, že ve chvíli, kdy začnu vkládat všechny naděje do Kuby, okamžitě to na našem vztahu poznáme a naopak. Lidé jsou jako černé díry a nic a nikdo nemůže zaplnit jejich potřebu lásky, krom Boha. Ať jsou single či v manželství.

Jinak naše víra ovlivňuje skoro (chtěla bych říct úplně) všechno v našem vztahu. To, jak se snažíme řešit konflikty, náš volný čas (jak už jsem zmínila, vedeme mládež WAVE a také nahráváme křesťanské podcasty), náš humor, postoje, životní cíle a směřování…vím, že bychom si rozuměli i bez Boha, ale vědomí toho, že jsme oba Boží milované děti a to je naše nová identita je věc, která nás spojuje nejvíc.

Často se oba učíme tomu, jak dávat potřeby toho druhého před své a také tomu, že je manželství naší primární službou – před službou jiným lidem, přátelům, v církvi… Ve chvíli, kdy jsme se vzali, tak nás Bůh spojil dohromady a už navždy je mým úkolem (a mnohdy radostí) milovat a ctít mého manžela a stejně tak Kubovým milovat a ctít mě – nikdo jiný (na rozdíl od jiných “služeb”) tohle totiž nemůže udělat. 🙂

Velkou důležitost v našem vztahu má také modlitba, ať už za sebe navzájem, či společná. Přiznám se, že je pro nás těžké se pravidelně modlit za naše manželství/vztah a i proto jsme napsali knihu “Modlím se za svého milého/svou milou” – aby nám pomáhala a inspirovala. Rozhovor s Bohem mění vztah, tvoří mu pevné základy a spojuje skoro jako nic jiného. Ať už jsi ve vztahu či ne, modli se za svého milého/svou milou, fakt. Moc to stojí za to.

---

S manželem jste začali inspirující podcast „Láska a jiné srandy“. Kolik práce za tím stojí?

Je skvělé moct takto mluvit k lidem, kteří bydlí třeba na druhé straně České republiky. Díky Bohu za techniku! Dělání podcastů je pro mě a Kubu zábavou a společným časem, ale také to stojí hodně energie, volného času a občas přemáhání, když se nám nechce.

Často se nám stane, že ve chvíli, kdy chceme jít vymýšlet obsah či nahrávat, tak se jednomu z nás udělá špatně, pohádáme se či přijde něco jiného nečekaného. I proto věříme, že při tvoření křesťanských podcastů se nesmí opomenout i modlitby nejen za moudrost, co v nich bude, ale i za duchovní ochranu. Finanční stránka též hraje roli – technika i placení platforem, kam člověk podcasty dává – ale pokud je to něco, pro co člověku hoří srdce (a nejlíp ho zapálil Bůh), tak se peníze vždy najdou.

---

Jaké je Tvé nejoblíbenější kvítko? 🙂 

Každé je nádherné! Ovšem nejradši mám něžné ranunculy, anemonky a nesmí chybět všechny druhy eucalyptu.

---

• 

•