Série „Diář u mě doma“ představuje pestrou paletu žen – našich milých dářových uživatelek. V rozhovoru prozrazují, proč zrovna diář z Bílého místa, jak se dostaly k víře i to, kým je pro ně Bůh.

---

---

1. Řekneš nám něco málo o sobě, jak trávíš své dny?

Zároveň je téma studia vysoké školy a současného mateřství téma mé disertační práce. Té se aktuálně věnuji spíše prakticky, a to zmíněnou spolkovou činností, a až rodinná situace dovolí, vrátím se ke svým studiím na Přírodovědecké fakultě UK. 

„Ten Bůh, kterému jsem uvěřila v dětství, byl tak trošku bachař.“

2. Jak ses vlastně dostala k víře a kým pro Tebe Bůh v tomto období je? 

Bůh je mi vším :)… Hledám ho ve všem. V každém údolí i na každém hřebenu, kam mě dovede. Za svůj život jsem pochopila, že jediné pravé naplnění pochází od Něj. 

Vyrostla jsem v rodině, která navštěvovala Křesťanské společenství Horažďovice, rodiče uvěřili a dali svůj život Ježíši kolem Sametové revoluce. Být dítětem věřících rodičů může znamenat dobrý start, ale ne vždy je to záruka toho, že dítě přijme víru rodičů. Resp. aby víra v Boha vydržela, musí se stát vírou vlastní. Navíc rodiče předávají své poznání Boha, které není stoprocentní a může být i chybné. Já sama jsem ten obraz, který jsem dostala, zahodila, protože mě zraňoval. Ten Bůh, kterému jsem uvěřila v dětství, byl tak trošku bachař :). Neosobní, daleký, plný nároků. Proto jsem tuto víru opustila a snažila si svůj život udělat co nejhezší sama o sobě. A moc se mi to nepodařilo.

V cca 17 letech jsem si řekla, že takhle dál nechci jít, a rozhodla jsem se to s Ježíšem “zkusit”. V tom byla ta výhoda – věděla jsem o Něm a nikdy jsem neztratila víru v to, že Bůh je. A od té doby mě Bůh vede dál a dál k tomu, abych Ho znala líp a líp, zakořeňovala se v tom, že je vždycky dobrý, vždycky mě miluje, zná mě, můžu Mu důvěřovat, má pro mě mnohem víc… vždycky je lepší než moje nejlepší smýšlení o Něm.

Život s Ním miluju a je to jediný život, který mě dokáže naplnit a uspokojit. A čím víc On dává téct řece své lásky na mlýn mého srdce, tím víc s Ním toužím být a chválit Ho a žít Jeho vůli a touhy Jeho srdce. Moje aktuální modlitba je mimo další “Pohlť mě, Pane” :). Díky Bílému místu a ekumenickém společenství kolem něj se učím modlit se také klidně krátce, však On ví, co mám v srdci :). 

---

---

4. Tvoje nejoblíbenější sekce diáře?

Každý den 🙂 Každý den v něm je jako dárek, který si může člověk rozbalit. Někdy v něm je něco všedního, někdy výjimečného. Věřím, že každý den má svou hodnotu, kterou mu Bůh dává. To je i moje životní strategie – žít každý den jako jeden korálek, který se přidává k těm již navlečeným.

Mám ráda verše pod okénkem pro každý týden a také nad měsíčním plánovačem. Ty využívám nejčastěji. Stačí kouknout a připomenout si, což je pro matku 4 dětí tak akorát 🙂 Nicméně celý diář jako takový směřuje moje vnitřní oči, moje zaměření, na Ježíše, na Otce, na Ducha Svatého. A to je za mě ten největší benefit. Už jen to, jak diář vypadá, jeho kabátek, ražba, doplňky, se dotýkají mého srdce.

---

5. Je nějaká sekce diáře, se kterou sis moc nevěděla rady?

Dosud kvůli svému vytížení moc nevyužívám každoměsíční zamyšlení. Těším se, že je mnoho rovin diáře, které se můžu učit využívat, jen to nyní nestíhám a je příliš věcí, které volají o mou pozornost. Ale jsem ráda, že i co se týče diáře, mám stále kam růst, co přidat, na co se těšit i do budoucna, až budu mít třeba větší kapacitu si nad diář sednout a přemýšlet.

„Diář mě pořád směřuje na to počítat s Pánem nebo s Ním rovnou prohodit pár slov, věnovat Mu chvíli ve svém srdci v tom shonu...“

6. Máš nějaký praktický tip na používání diáře, který bys ráda sdílela s ostatními?

Praktický tip mám – udělat si z otevírání diáře svou milou chvilku sama se sebou, s Duchem Svatým. Uvařit si k tomu kávu (nebo cokoliv jiného, co potěší), nechat si tu chvíli pro sebe, vzít si diář někam, kde je mi dobře. Mít ho jako součást koutku svého srdce, kde je krásně.

Já prakticky vytahuji diář zpravidla, když jsou starší děti ve škole, mladší ve školce a miminko dopoledne usne (když nepočítám rychlá otevírání a zapisování termínů lékařů, dětí a celého provozu naší domácnosti). I kdyby to bylo deset minut, dám si rychle na talířek něco dobrého, kafe, posadím se, otevřu diář, řeším pracovní i praktické věci, je to chvíle pro mě. Zároveň mě ale diář pořád směřuje na to počítat v tom s Pánem nebo s Ním rovnou prohodit pár slov či Mu věnovat chvíli ve svém srdci v tom shonu. Připomínat si, že jsme na to s Bohem spolu, že On vede a já Ho následuji – jako v tanci. Že Jeho plány jsou nadřazené mým plánům a že je největší radost, když je to spojené.

Doplňky se učím si nešetřit, ale používat je 😀 Zvláště samolepky. I jedna pomůže se na ten týden dívat milýma očima, když ji člověk v diáři zahlédne. Mám ráda bločky pro extra porce informací, které pak už nepotřebuji a odlepím je. Propiska je nezbytnost.

„Péče o vztah s Ním v našich dnech je pro mě největší hodnota Bílého místa.“

---

8. Promluvil někdy Bůh skrze diář konkrétně do nějaké Tvé životní situace?

Určitě, někdy si Bůh použil diář třeba tak, že mi padlo oko na verš nad měsíčním plánováním nebo pod okénkem v každém týdnu, a promluvil tak do mé situace.

Například v září 2024 je v diáři citace: “To, jak mě Bůh miluje, zcela mění to, jak miluji druhé.” (Breanna Lynn). To mě potvrdilo v tom, že změny, které Bůh dělá v mém životě, mají dopad dál a mají hodnotu (i když často nejsou příjemné, když nás Bůh z něčeho vyvádí). Nebo na mé cestě důvěřovat Bohu ve všem každý den mě podpořila věta “Důvěřuj mi ve věcech, i v těch nejméně důležitých.” (In Sinu Jesu).

---

9. Na závěr jedna z „kreativních otázek“ z diáře: Jaké barvy bys zvolila, kdybys měla zachytit svůj život na plátno?

Na zachycení svého života bych vzala celou paletu barev a spoustu jejích odstínů. Můj život je barevný. Mám ráda rozmanitost – jako zahradu plnou roztodivných květin, stromů, ptáků, a to ve dne, v noci, zrána, když padá rosa, ve sněhu, větru, když svítí letní slunce… Věřím, že každá barva má v životě s Bohem své místo, a je na Něm, které barvy zrovna v tom okamžiku a období zrovna vybere 🙂

„Tam, kde jsi bezmocná, On je mocný.“

10. Co bys vzkázala ženám, které čtou tyto řádky?

Jste klenoty v Boží dlani. Převzácné, milované, princezny, královny, přítelkyně, dcery. On zná každý detail vašich všedních dní, každé zákoutí srdce. Se vším vám chce pomoci, Jeho náruč je vždy připravená. Tam kde to bolí, On hojí, tam kde potřebuješ zastání, řekni Mu to. Tam, kde jsi bezmocná, On je mocný.

Není nic dobrého, co by pro Tebe neudělal. Za každou cenu Mu důvěřuj. Není nikdo, kdo Tě má radši. A vztah s Ním je to nejvíc, co můžeme kdy mít. Děkuji moc Bílému místu, že je toto sdělení v jeho středu ♥

---

Chtceš stát součástí série „Diář u mě doma“?
Dej nám o sobě vědět v tomto formuláři ♥