O tom, co mi změnilo život

Dneska se chci s Tebou podělit o tom, co mi změnilo život. Doslova.

Přišla jsem zrovna na vysokou. Nevěděla jsem, co ze mě bude ani kým jsem.. V té době se ke mně dostala přednáška o modlitební komůrce. O čase, který člověk stráví s Bohem „ve skrytu svého pokojíčku”, nechává se jím milovat, sdílí Mu věci nebo je jen tak v tichu s Ním. 

Ze zvědavosti jsem se tu „komůrku“ rozhodla zkusit. Půjčila jsem si klíče od studovny na kolejích a jedno ráno se tam zavřela. S očekáváním a nejistotou – co z toho bude? Co mám dělat? Co říkat? Mám sedět, stát, nebo klečet? Přikrčila jsem se k balkonovým dveřím a zírala na oblohu nad paneláky kolejí. A jako bych v tom tichu někde rozpoznala Ho. Boha Otce, který je se mnou stále, i když já jsem si toho vědomá jen zřídka.

Tady se zrodil můj nový pohled na modlitbu. Že to není něco, co si musím odbýt, ale nutný čas pro to, abych mohla fungovat. Čas, který mi do srdce vlévá život. Pokoj, radost a vše, co potřebuji. 

Když se podívám zpátky, ne vždycky to s komůrkami šlo snadno. Zaručeně ale vidím ovoce svého osobního (pro mě ranního) času s Bohem. To On působí, že začínám objevovat, kým jsem a jaké je moje poslání. A vím, že už nejsem sama. Nikdy nebudu.

A tak Tě – a sebe na prvním místě – chci dnes znova ujistit: čas s Bohem není ztracený čas. Naopak, je to čas, který trávíš v diamantovém dole – a odcházíš s kapsami plnými drahých kamenů. Vzít si jich můžeš, kolik hrdlo ráčí 🙂 Neboj se vyčlenit si speciální čas pro Něj. Klidně teď, když čteš tento článek, večer nebo další ráno. Protože On za to stojí. 

„Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí.“ Matouš 6, 6

Požehnaný den ♥

Karolína

• 

•