Proč jsem začala tvořit diář?

Na začátku roku 2019

Byl začátek ledna 2019, já si sedla ke gauči (ehm, ano, ne na gauč, ale na kobereček pod gauč) a začala si sepisovat sny na budoucí rok. Píšu si je každý rok, a i když jsem byla trochu „pozadu“, nenechala jsem si tento okamžik ujít. Hned první položkou, kterou jsem na papír vyhrkla, bylo: „Diář 2020“.

Nepřemýšlela jsem nad tím, jak a kdy bych tento sen uskutečním – přede mnou byl bakalářský státnicový rok, potom možná magistr.. Spojení papíru a víry u mě ale nebylo nic nového, na mých seznamech snů a vizí pravidelně obsazovaly přední příčky.

Moje srdce plakalo, když jsem si na webu prohlížela křesťanské diáře z jiných koutů světa. Bylo to něco, co mi u nás chybělo. A bylo to zároveň něco, co mi bralo dech. Krása papíru a designu se skloubila s něčím ještě krásnějším a hlubším – s Krásou samotnou. 

Píšu bakalářku

V tomto období jsem taky přemýšlela nad tématem bakalářky. Chtěla jsem ji psát o něčem blízkém mému srdci (chvála Bohu, můj obor byl blízko mému srdci vlastně celý). Přišla myšlenka psát o křesťanském diáři. Neváhala jsem, protože to byl přece i sen č. 1 na letošní rok. 

Napsala jsem své vedoucí, přepsala stávající téma „svatební design“ na „křesťanský diář pro ženy“, a tak se začaly první krůčky k mému, Jeho diáři. S obdobím psaní bakalářky vás zatěžovat nebudu. Jediné, co k tomu můžu říct je, že to bylo požehnané a psalo se mi snadno. Jakby taky ne, když šlo o takovou věc.

V tomto období jsem volala na Boha, aby mi dal jasno v tom, co chce s mým životem dál. Kam se mám po bakaláři vydat? Bylo tady několik cest, názory okolí, Jeho hlas. Ten jsem v tom celém toužila rozeznat nejvíce.

A co bylo potom?

Dlouhý příběh ve zkratce: dva týdny nato, co ze mě byla paní (! haha) bakalářka, začal vznikat diář na rok 2020. Ne teoreticky na papíře, ale reálně. Na mém stole. S velkou bázní a vděčností v srdci zároveň. Jeho plány, moje plány. Ať jsou moje plány Tvými, Pane!

Vzpomínám si na začátek tvorby diáře. Seděla jsem u deníku a otevřeného Trella (které mimochodem doporučuji, je to fajn nástroj) a dávala dohromady detaily cesty před tím, než se diář doručí do svých nových domovů – k ženám jako jsem já. Jednotlivé krůčky se mi hromadily na papíře, a já věděla, že mám na tyto prázdniny práci připravenou. Pro představu, byly to krůčky jako: duchovní koncepce + její konzultace, design, psaní veršů, výběr tiskárny, výběr materiálů, distribuce, marketing, balení, doprava… Samá radost. Během prázdnin (a kousku září) se – díky Bohu! – podařilo každý z těchto krůčků realizovat. 

Diáře na cestě ke mně

Tento článek píšu v době, kdy se diáře tisknou pod střechou litomyšlské tiskárny. Jen pomyslím na to, že je držím v rukou, rozbuší mi srdce. Těším se. A těším se i na to, jak budou promlouvat k vám, a že vám budou pomocníky a povzbuzovateli na cestě s Bohem příštím rokem. To si moc přeji. Děkuji vám, že jste na této cestě se mnou!

♥

Karolína